Všechno, co jste kdy chtěli vědět o mně, ale báli jste se zeptat

Jsem žena. Letos na konci května jsem šťastně odmaturovala na gymnáziu a v září se (o něco míň šťastně) přesunu na vysokou školu do Prahy, abych se mohla stát ještě vzdělanější, chytřejší (a krásnější).
Žiji ve městě, o kterém jste pravděpodobně nikdy neslyšeli. Tedy možná slyšeli ve zprávách z důvodu jedné vraždy. A ano, cítím se ve svém městě bezpečně. Vyrostla jsem tu. Vím, kde se dobře najíst. Vím, kde jsou ty nejhezčí místa. Vím, kde si dát dobrou kávu. Vím, v kolik zavírá poslední obchod (v deset). Vím, že se z jednoho konce města dostanu na druhý i pomalou chůzí za dvě hodiny (štreka, co?).
Nejsem taková ta slunečná osoba, která se neustále usmívá. má neotřesitelně dobrou náladu a chuť do života. Ráda bych taková byla, jenže jsem spíš jako 1000 věcí, co mě serou. Jo, dost možná jich mě sere ještě víc.

Miluju zapletené vlasy (kde jsou ty hodiny ztrávené díváním se na tutoriály na YouTube). Miluju jarní rána, letní podvečery, podzimní listí, zimní večery, kdy jdu domů už za tmy, svítí lampy a vánoční ozdoby a jemně sněží. Miluju slané koláče. Barevné ponožky. Spaní. Infantilní vzory. Knihy. Spaní. Svého psa (hlavně, když spí). Procházky. Hezký rukopis. Vůně. Sebe. Nalakované nehty. Dlouhé řasy. Harvieho Krumpeta. Přátele (s velkým i malým písmenem). Bluebell (hl. Wadea a Zoeino oblečení). Jelena. Starshollow (hl. všechno to jídlo a Jesse). Češtinu. Island. Irsko. Spaní. Jídlo. Černý čaj.

Nesnáším rána. Pondělní rána. Zatrhané nehty. Mokré ponožky. Kousavé rukavice. Vlaková zpozdění. Zacuchané vlasy. Slepené řasy. Fronty. Lidi, kteří se zastaví uprostřed dveří. Lidi, kteří chodí pomalu. Oplzlé důchodce. Průsvitné legíny. Muziku, co letí. Diskotéky. Koupaliště. Vedro, že by jeden pad. Blbce. Gramatické chyby. Sebe (občas). Sport. Blbé kecy. Lidi, co nechápou vtip. Trapný vtipy. Trapně přisprostlé vtipy. Sauny. Společné záchody a sprchy. Látkové sprchové závěsy. Smradlavé záchody. Budík. Jízdu na kole. Šuštění v kině. Punčocháče a tělové kalhotky (fakt, jedna z nejodpudivějších věcích, co znám). Ničení knih. Kouření.

Ale jinak jsem moc milá a je se mnou snadné vyjít. Vážně.

Já a blogování

Tento blog rozhodně není mým prvním.

Ještě na základní škole, možná dokonce na prvním stupni, jsem zažila tu první vlnu blogování. A ta zvrácená touha svěřovat se internetovému deníčku a být dokonce ráda za to, že ty bludy, co ze mě padají, někdo čte.

Začala jsem naprosto amatérky. Na blog.cz. Nikdy jsem nebyla velký fanoušek techniky. A nikdy jsem taky nebyla fanoušek malování a kreslení (kromě postaviček od Disneyho - ty mi vždycky šly). No, a grafika spojuje obě tyhle věci dohromady, a dokonce je povyšuje na vyšší dívčí použitím html kódů. (Kde jsou ty časy, kdy jsem kvůli vytváření profilů na Alíkovi věděla, co znamenají). Proto jsem se vždy omezila na základní šablony (jako teď), ale zapracuju na tom, jen na toho Alíka kvůli tomu chodit nebudu.

Pokud jste již letití kmeti, jako já, možná si stále pamatujete bleskovky. Použil se obrázek slavné osoby, kterou jste (jsem) umělecky zamazali(a), aby to nebylo úplně jednoduché, ale zase, aby ji někdo vůbec poznal! Byla hrozná nuda, když nikdo na bleskovku neodpověděl. A pro první tři jste připravili velmi hodnotný diplom vytvořený v malování.

Kromě blogů zaměřených pouze na bleskovky jsem vedla mnoho dalších. Nejsem si úplně jistá, jestli je stále někdo zná, Ale proboha, já jsem ve své době fakt děsně milovala Totally Spies Špionky. A taky proto se to odrazilo i na mém internetovém světě. Nojo, měla jsem blog i o špionkách. Společně s N. jsem je zbožňovaly, pamatuju si, že jsme si na dětském hřišti U pisklavého hlásku (fórek pro zasvěcence) hrály na naši nejoblíbenější epizodu, kdy byly špionky na Havaji. Já byla vždy Sam a N. se z Clover v průběhu let přetransformovala na Alex. Vážně jsme uvažovaly, že bychom se jednou takovými špionkami staly.

Zdroj

Pak jsem ale propadla kouzlu The Sims 2. Dokázala jsem to hrát hodiny. Hltala jsem fotoromány, které některé dívky publikovaly na blozích - a nenechte se mýlit, některé příběhy byly fakt promakané. Díky jednomu takovému fotorománu jsem narazila na Stmívání, které ovládlo můj život o pár let později (to už je ale jiný příběh). A já jsem samozřejmě takový blog, a ještě lépe takový fotoromán potřebovala. Nebudeme si nic nalhávat obvykle jsem se nedostala dále než k první kapitole.

Následovalo období, kdy jsem přestala blogovat úplně, protože můj život ovlivnila Virtuální stáj Ufonek (to už je ale jiný příběh č. 2). Vrátila jsem se k tomu až na střední, kdy jsem si vytvořila už, téměř profesionální (haha), blog právě tady na blogspotu. Měl dokonce NĚKOLIK příspěvků, bohužel, ale žádné čtenáře. Moje aktivita tak opadla a já jsem ho zrušila, abych si mohla založil nový blog. V té době jsem četla hodně fitness blogů, a tak téma bylo jasné (jo, jsem děsně manipulovatelná). Publikovala jsem, díkybohu, pouze jeden příspěvek, který byl, naštěstí, jenom uvítací, protože věc, o které vím ještě míň než o grafice, je právě fitness a cvičení.

No, a teď jsem tu zas. Nová. A plná síly do blogování. Doufejme.

P.S.: V době bleskovek jsem milovala Jesseho McCartneyho. Pamatujete si ho?

Myslím, že jsem si ho v té době chtěla vzít. A za družičky by nám pravděpodobně šly N., Sam, Clover a Alex. :D

P.S. 2: Při hledání fotky Špionek jsem viděla, že dokonce existují i jejich kostýmy, které si můžete obléknout na Halloween. No, neměla jsem to vidět. Vypadá to přesně jako něco pro latexového fetišistu.